Úspěšná obrana proti útoku – cesta za mříže

V polovině minulého týdne došlo na Plzeňsku k události, která v Česku není příliš obvyklá. O to důležitější ale je to, jak ji vnímá společnost, a především, jakou má oporu v právu.

Hovořím samozřejmě o případu, kdy majitel nádražního domku ve Vochově svou legálně drženou zbraní usmrtil lupiče, zřejmě nebezpečného recidivistu. Musím přiznat, že jsem rád, že policie konečně nezachází s obráncem automaticky jako se sprostým podezřelým.

Situaci, kdy je legální použít zbraň proti jiné osobě, české právo zná jako nutnou obranu. Nutná obrana znamená, že „čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící, nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákoníkem, není trestným činem. Nejde o nutnou obranu, byla-li zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku.“ Zákonodárce tím velmi zjednodušeně chtěl říct, že je legální ublížit člověku, který se na vás chystá zaútočit, nebo už útočí. Síla obrany nesmí být zcela zjevně nepřiměřená síle útoku. Soudní praxe se v poslední době většinou kloní k názoru, že to nevylučuje použití větší síly pro obranu, než používá útočník pro útok.Nepleťme si ale nutnou obranu s krajní nouzí. Jejich definice jsou podobné. V případě krajní nouze však nejde o obranu proti útoku, ale o odvracení (jiného) přímo hrozícího nebezpečí.

Společenská atmosféra se v posledních letech proměnila. Média na obránce nepořádají hon ani politici se nepředhánějí v návrzích na zpřísnění pravidel držení zbraní. Aby také ne, vždyť obránce z drážního domku je jen jeden z mnoha lidí, kteří mají zbraň na obranu svého života a majetku. Stejně jako u drtivé většiny držitelů zbraní nejde podle dostupných informací o žádného vyšinutého militanta, jak si podobné lidi někdy představují odpůrci civilního držení zbraní. Jde o spořádaného a prověřeného (to je totiž podmínkou vlastnictví zbrojního průkazu) občana, který byl nucen vzít obranu svého obydlí a dost možná i života do vlastních rukou.

Přestože se názory soudů posouvají ve prospěch obránců, jepořád spíše vzácností, že obránce není automaticky alespoň považován za viníka a vyšetřován. I když se často stane, že nutná obrana je prokázána, obránce může vyšetřování či dokonce stíhání připravit nejen o reputaci, ale třeba také o práci anebo rovnou několik let života. Tomuto problému by pomohlo, kdyby bylo schváleno ústavní právo na obranu se zbraní. Doufejme, že po jeho zavedení by stát obranu se zbraní vnímal primárně jako povolenou a teprve při případném zřejmém vybočení z mezí nutné obrany by dotyčného stíhal. Dnes je často stíhání na stole jako první. Snad příslušný návrh na doplnění Listiny základních práv a svobod zvládne projít do podzimních parlamentních voleb.

Zajímavá je také myšlenka můj dům – můj hrad. V českém prostředí ji zná už Ottův slovník naučný z roku 1901: „Můj dům jest mým zámkem, právní pořekadlo, jehož smysl jest, že není dovoleno ani úředním orgánům vniknouti svévolně do soukromého příbytku“. Tam, kde tzv. „hradní doktrína“ platí, se od této stařičké definice příliš neodchylují. Jde obyčejně ojednoduché pravidlo, které předpokládá právo majitele chránit své obydlí proti lidem, kteří do něj vstoupí nezákonně.

Přestože stejnou situaci může krýt i nutná obrana, je hradní doktrína jakousi její nadstavbou. Konkrétně si to můžeme ukázat na blízkém, slovenském příkladu. „Za použití zbraně v souladu se zákonem se považuje i její použití proti jinému ve svém obydlí na ochranu života, zdraví anebo majetku, pokud osoba do obydlí neoprávněně vnikne anebo v něm neoprávněně zůstane a nejde o nutnou obranu. To neplatí, pokud při tom byla jinému úmyslně způsobena smrt.“ Slovenský zákon tak přímo určuje, že obrana proti lupiči doma je v souladu se zákonem i nad rámec nutné obrany.

Bylo by dobré, kdyby se něco podobného objevilo i v českém právním řádu. Je třeba, aby postavení obránce bylo chráněno více než práva zločince. Dá se říct, že zločinec se vlastně rozhodnutím spáchat trestný čin svých práv vzdává sám.Nadějí je senátní návrh (senátní tisk č. 199) novelizace trestního zákoníku, který podpořil senátní Ústavně-právní výbor, a který momentálně čeká na projednání na plánu Senátu.

Doufejme, že bude co nejdříve schválen. V případě potřeby by mohl pomoci i obránci z Vochova.