Ve svém článku ovšem zcela ignorujete skutečnost, že každý civilizovaný právní systém upřednostňuje lidský život nad majetkem, a to i život zločince před majetkem bezúhonného občana. Má to naprosto nezpochybnitelný smysl, protože, a to je další věc, kterou zcela ignorujete, by mohlo docházet ke zneužití principu, že by při ochraně majetku někdo použil zbraň. Asi byste změnil názor, kdyby vám někdo zastřelil dítě, které by lezlo sousedovi na hrušky.

Vyjadřujete ničím nepodložený pocit, že držitelé zbraní jsou uvážlivý a zodpovědní lidé. Věřte, že ten, na koho nějaké ožralé, frustrované hovado vytáhlo pistoli, může mít úplně opačný pocit a račte se v této souvislosti podívat do policejních statistik, ze kterých je patrné, že oprávněných použití zbraně je méně než jejich zneužití.

Vy jste dobrý demagog. Srovnávat loupež v noci s klukem na hrušce vyžaduje hodně ... hmm ... [censored].

Jak víte, že vás takový lupič nezabije? Kromě toho se ukázalo, že lupič byl již trestaný za vraždu.

Nezlobte se na mě, ale pokud se někdo násilím vloupá v noci do vašeho domu, zříká se práva na cokoliv.

Za mě . K probíhající diskusi poznamenám, že pro oběť (střílejícího muže) je to celé nanejvýš nepříznivé, což je dáno tzv. „právní atmosférou“ v ČR. On zažil první stres při samotné akci a druhý zažívá nyní při vyšetřování. Věc nestojí tak, že se TO musí vyšetřit: vyšetřován je ON (obránce - člověk) a dokud kriminalisté svoji práci neskončí, může prožít bezpočet bezesných nocí, protože – ačkoli k tomu přišel jako slepý k houslím – nemá jistotu, jak ta kauza skončí, zda posléze nebude vláčen po soudech, odsouzen. Absolutní jistotu, že vyšetřování skončí v jeho prospěch nemá – a o to jde. Pořád je tu vnímán tento způsob sebeobrany jako jakási „výjimka“ (čin jinak trestný atd.); toto pojetí vyvolává představu, že div ne každé použití zbraně je zločin. Myslím, že i o to autorovi jde: aby bylo zakotveno ústavní právo na OBRANU se zbraní a tudíž aby ve společnosti byla jiná „právní atmosféra“. Tedy, aby se na tyto případy hledělo jinou optikou a vyšetřován byl primárně ÚTOK a oběť byla vnímána od počátku jako oběť a ne „paralelně“ jako potenciální zločinec. Nejde tedy o to nevyšetřovat, nýbrž jde o jiné pojetí vyšetřování – založeného na tom, že lidé jako pán z Vochova jednali podle práva, které mají ústavně zakotveno. Čte-li ovšem střelec z Vochova, tedy oběť, že „kriminalisté zahájili úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání trestného činu těžké ublížení na zdraví s následkem smrti“, pak mu to na klidu nepřidá. A to je špatně. Stejná formulace se přece používá i při vyšetřování útočníků. Kde je tedy rozdíl?

Jsem laik v právu a toto je velmi diskutovaná oblast práva. Myslím si (právník jistě odmítne), že patrně naše stávající legislativa není jednoznačně na straně obránce. což asi je dle práva odpovídající přístup.

Dle mého názoru není možné po proběhlé události, skutečně pochopit a tedy i přihlédnout k subjektivním pocitům a jednání osoby v krajní nouzi podle okolností v době, kdy aktuálně hrozilo nebezpečí, vždy bude posouzení hrozícího následku velice individuální záležitostí policie a soudu a tedy i jiný výstup.

V kauze z Plzeňska bych jako laik byl jasně na straně napadeného. V jiných případech, viz střelba z brokovnice na ujíždějící zloděje, už to je asi jiná právní pozice.

A co pokud jedu autem, dodržuji předepsanou rychlost a někdo mi skočí nečekaně do vozovky, brzdím a stáčím to na chodník, nebo do protisměru a dojde ke srážce s jiným vozem, resp. osobou, jak se na to bude pohlížet, zřejmě kritériem bude vzniklý důsledek...

Sice s Vámi ve většině souhlasím, ale musím se přidat k panu Braunovi - vyšetřovat se musí všechny případy podobné tomu, který jste v článku použil. Neumím si představit, že by to bylo jinak. Zranění, nebo smrt člověka je vždy natolik závažná věc, že se musí vždy prošetřit, i kdyby bylo milion důkazů o vině mrtvého útočníka a nevině obránce. Důležitý je závěr vyšetřování, jeho průběh je nutností.

Vyšetřování je asi v pohodě, jiná věc je ale zacházení s vyšetřovaným, nedej bože zatčení. vláčení po soudech a zničení let, možná celého života.

Vždy mně zlobí, když je podrobeno kritice, že "zcela jasný" případ je předmětem vyšetřování. Pokud žijeme v právním státě, je podrobné vyšetření samozřejmostí a neumím si představit, že někdo příjde o reputaci jen proto, že jej vyšetřovala policie. Vždy musí být nejdůležitější závěr

- A ten zcela jasný případ je běžně vyšetřován rok i déle - činnost vykazují (t. j. mastí si kapsy a přitom nic nedělají) desítky všemožných odborníků a právníků

Běžný občan nemá zažitou širší či hlubší diskusi, museli bychom znát různé právní úpravy ve světě a praktické zkušenosti z nich. V zásadě bych s lecčíms v článku souhlasila s jistými výhradami či otazníky. Uvědomte si, že "občanem" ČR se u nás lehko (na rozdíl od některých západ. zemí) stane i jedinec z třetích zemí, který jednak inklinuje k držení zbraní nelegálně, jednak by legální možnost spíše zneužíval. Je tu riziko, že u nás dojde k podob. vývoji jako v USA (střelba ve školách aj.). Necítím potřebu vkládat tuto záležitost do ústavy, postačí ev. zpřesnění v zákonech. Problém je, že slušní lidé by postupovali se zbraní v ruce striktně podle zákona (např. vykážu násilníka z domu s namířenou zbraní, ale nestřílím, když nejde o bezprostřední ohrožení), ti neslušní či s duševními problémy se zákonu i ústavě zpravidla vymknou.

Ti neslušní se ozbrojej nelegálně, pak v noci násilně vniknou do vašeho domu a mohou vás ohrozit na životě. Už vidím, jak v noci, rozespalá, vyklepaná strachy, nevidíte, zda je lupič ozbrojen nebo není, ho v klidu a míru vykazujete z domu.